Česká společnost pro nové materiály a technologie, z.s.

Česká společnost pro nové materiály a technologie (ČSNMT) se rozhodla udělovat každoročně Cenu ČSNMT občanům České republiky jako ocenění jejich celoživotní úspěšné práce v oblasti nauky o materiálech a materiálového inženýrství. Udělování Ceny ČSNMT se řídí zvláštním statutem a návrhy posuzuje hodnotitelská komise.

Cena ČSNMT za rok 2006 byla udělena prof. Ing. Karlu Stránskému, DrSc..

Narodil se v roce 1931 v Brně. V současné době pracuje na Vysokém učení technickém v Brně, Fakulta strojního inženýrství, Ústav materiálového inženýrství. Je vyučený strojní zámečník (TOS Kuřim); absolvent Vyšší průmyslové školy strojnické konstrukčního směru v Brně; vysokou školu studoval v Bratislavě a v Brně absolvoval v roce 1958 VUT - Energetickou fakultu, specializaci slévárenství; hodnost CSc. získal na VUT v Brně v roce 1965 a hodnost DrSc. v roce 1976 na Vojenské akademii v Brně. V roce 1991 se habilitoval jako docent na VŠB-TU FMMI v Ostravě a v roce 1992 byl po inauguračním řízení na téže vysoké škole jmenován profesorem.
V letech 1958 až 1966 pracoval jako technik, postupně jako vedoucí metalografické laboratoře a mechanické zkušebny a výzkumný pracovník ve Šmeralových závodech v Brně. Od roku 1966 až do roku 1977 jako vedoucí skupiny, později jako vedoucí oddělení na Katedře nauky o materiálu Vojenské akademie A. Zápotockého v Brně. V letech 1978 až 1996 pracoval jako vedoucí oddělení výzkumu kovových materiálů na Výzkumném ústavu 070 v Brně. V roce 1996 byl přijat v rámci konkursního řízení na VUT, FSI, ÚMI - Oddělení kovových materiálů v Brně, kde pracuje dosud jako profesor. Kromě toho byl v letech 1989 až 1993 externě zaměstnán jako vědecký pracovník v Ústavu technologie a spolehlivosti strojních konstrukcí ČSAV v Plzni, v letech 1992 až 1996 externě jako profesor na VŠB-TU FMMI v Ostravě a od roku 1996 až doposud pracuje částí úvazku jako emeritní vědecký pracovník Ústavu fyziky materiálů AV ČR v Brně.
Je členem České společnosti pro nové materiály a technologie. Na rok 2006 připadá jeho životní jubileum ? století. Od roku 1978 je trvale členem hlavního výboru Vědecké společnosti pro nauku o kovech, kde po několik volebních obdobích zastával funkci místopředsedy hlavního výboru. Je dlouholetým členem České slévárenské společnosti, kde mu v roce 2001 bylo uděleno čestné členství. V roce 1977 získal Národní cenu ČR Za nové poznatky o difúzi v kovech a slitinách a v roce 1981 od tehdejší ČSAV Stříbrnou plaketu Františka Křižíka Za zásluhy o rozvoj technických věd. Na návrh vědecké rady FMMI VŠB-TU v Ostravě mu byla v roce 2002 udělena rektorem VŠB-TU medaile Georgia Agricoly.

V rámci praxe ve slévárně Šmeralových závodů v Brně se podílel na vývoji a zavedení nových technologií tavení a tepelného zpracování vysokolegovaných ocelí na odlitky. Na Vojenské akademii v Brně se pod vedením prof. Ing. Ladislava Bezděka, DrSc., člena korespondenta ČSAV, podílel na tvorbě organizační struktury, laboratorního a přístrojového vybavení materiálového oddělení zaměřeného k zajištění spolehlivosti provozu speciální vojenské i civilní techniky, zejména letecké techniky a energetiky, které posléze, až do roku 1996 vedl. Jeho vlastní vědecko výzkumná činnost byla orientována na vypracování mikroanalytických metod k analýze strukturní stability žárupevných ocelí, zejména jejich svarových spojů a k objasnění difúzních a strukturních procesů, které tuto stabilitu nejvíce ohrožují. V rámci VÚ 070 v Brně spolupracoval, popřípadě přímo odpovídal za řešení havarijních případů a katastrof speciální vojenské i civilní techniky, zejména techniky letecké, a ve spolupráci s průmyslovými podniky se podílel na korekcích a inovacích stávajících, a též na vývoji nových výrobních technologií tavení, tepelného zpracování a také na konstrukčních úpravách, směřujících k zajištění spolehlivosti a bezpečnosti provozu vyráběných systémů azařízení. Ve spolupráci s Vojenskou akademií v Brně byl školitelem, popřípadě školitelem specialistou 9 vědeckých aspirantů. Z oddělení a vědeckých aspirantů, které vedl, se dosud postupně habilitovali tři docenti a byli jmenováni dva profesoři VUT v Brně. Jeho vlastní vědecko výzkumná práce se kromě několika set čistě účelových expertizních prací odráží také v činnosti publikační, která až doposud zahrnuje více než 1300 časopiseckých publikací a publikací ve sbornících - jako autor a co-autor - převážně tuzemských a přibližně z 1/10 též v časopisech a sbornících zahraničních, nevyjímaje časopisy vědecké s dosti vysokou hodnotou IF (např. Kovové materiály (cca 80 příspěvků), Zeitschrift für Metallkunde, Metallurgical Transactions, Material Science and Engineering aj.). Spektrum zaměření jeho prací je poměrně dosti široké a zahrnuje experimentální i teoreticky pojaté práce z oblasti fyzikální metalurgie a mezních stavů materiálu, z fyzikální chemie, termodynamiky a difúze v pevné i kapalné fázi, a též problémy metalurgie tavenin ocelí a litin. V posledních letech se do vědomí široké české veřejnosti zapsal nesmazatelně svými publikacemi a vystoupeními, zaměřenými na oblast dějin hutnictví a slévárenství - experimentální archeometalurgii ocelí a litiny a zaniklé technologie zpracování polymetalických rud, kde se také opírá o vlastní experimentální, terénní a archivní průzkum. V této oblasti se doposud rozvíjí a pokračuje jeho spolupráce s NTM - Oddělení dějin hutnictví v Praze, s TM v Brně a s AGH - Wydział Metalurgii i Inżynierii Materialowej v Krakově. Kromě uvedené publikační aktivity je spoluautorem skript a dvou příruček (učebnic) zaměřených k poznání, identifikaci a prevenci metalurgických a slévárenských vad ocelí a slitin železa (1984, 1992). Po roce 1990 byl navrhovatelem, popřípadě spolunavrhovatelem celkem 10 udělených projektů GAČR a spoluřešitelem dalších pěti projektů. Svou orientací na podstatu technického problému a zároveň na oblast aplikace stojí za pozornost jeho inženýrsky pojatá kniha Termodynamika kvazistacionární difúze uhlíku v ocelích a její aplikace. Academia, Praha 1977 (K. Stránský) a společná monografie Structural Stability of Deposits and Welded Joints in Power Engineering. Cambridge International Science Publishing, Cambridge 1998. ISBN 1898326 088 (V. Pilous, K. Stránský). Z dalších aktivit uveďme jeho dlouhodobé členství v redakční radě technologicky orientovaného časopisu Slévárenství (doposud) a v redakční radě vědecky orientovaného časopisu Kovové materiály (1993-2004). Jeho činnost je kromě VUT soustředěna především na tuzemskou spolupráci (včetně Slovenska) a na VŠB-TU v Ostravě; mezinárodní spolupráce je dlouhodobě orientována na oblast Polska - AGH Krakov a Politechnika Opolska, v posledních letech též na Slovinsko - Katedra za Livarstvo, Univerza v Ljubljani, a odráží se zhruba v desítce převážně technologicky zaměřených společných mezinárodních publikací.